Při jedné cestě za známými do Sedmihorek jsem objevil celkem luxusní silnici (č.10) vedoucí z Železného Brodu do Tanvaldu. Kvalitní asfalt, samá zatáčka a plno motorkářů. Prostě nádhera.

V půly října slibovaly rosničky poslední pěkný víkend a tak jsme se s Markem a Kubou dohodli, že si na „Železňák“ uděláme výlet. Plánovaná sobota bohužel Markovi ani Kubovi nevyšla, tak se jelo v neděli. Bohužel proto, že v neděli byla o dost větší zima a foukal nepříjemný vítr. A vůbec to dopadlo úplně jinak, než jsme si představovali
Sraz byl v 11:00 u Máry. Zanadávali jsme si na počasí (akorát eskymák Mára byl v pohodě ) a kolem půl dvanácté vyrazili na báječný výlet plný nezapomenutelných zážitků.
Přes Pískovou Lhotu jsme na povinné padesátce zahřáli stroje a za Lhotou začali plynule zrychlovat.

Po projetí kulaťáku na kraji Poděbrad slyším zatroubení a v zrcátku vidím, jak Kuba a za ním Marek zajíždí ke krajnici. Asi něco zapomněli, říkám si. Diagnóza je však jiná, píchlé Kubovo přední kolo. To jsme daleko nedojeli, necelé 3 km. Nedaleká benzínka skýtala útočiště. Při přesunu na ní musel Kuba zhruba 250m běžet vedle motorky.

Po podrobnější prohlídce to tipujeme na utrhnutý ventilek. Kolo strašně rychle uchází, ani místní hi-tech digitální kompresor pneu nenafoukne. Co teď? Antipich nemá cenu plýtvat.
Kuba obvolává pár známých, kteří vědí o v neděli otevřeném pneuservisu. Po pár hovorech máme spásnou informaci, servis man je na příjmu a má prý i nějakou tu náhradní duši. Sundat kolo se však ukázalo stejně snadné jako sehnat automat na kondomy ve Vatikánu. Prostě to nešlo. Povolit jeden šroub se, s využitím veškerého našeho vercajku, různého nastavování kvůli páce, nakonec i dupání a hopsání na klíči, nepovedlo nikomu.

Jediný výsledek byl vrtulovitý stav imbus klíče. Mára se tudíž vydává domů pro golu. S tou je povolení hračka. Mára s Kubou hned vyráží s kolem do servisu, a já zůstávám na pozici s funkcí hlídače zbylých motorek. Motorka bez předního kola vzbuzuje u kolem jdoucích a jedoucích celkem údiv a překvapení. Takže koukám na ty nevěřící a piju jednu horkou čokoládu za druhou, abych se zahřál.

Po necelé hodině se kluci vrací s opravenou duší. Nakonec to byla na 2x propíchla duše od drátu. Ten zákeřně vnikl do pláště, ohnul se od ráfku do V a duši propíchl ještě na druhém místě.

Kolo je nandáno ve standardním čase servisu stáje Formule 1 a můžeme vyrazit. Ale kam? Jsou skoro dvě hodiny, takže dáváme bagetu k obědu a dohadujeme náhradní trasu.

Nakonec jsme se pěkně projeli a najezdili kolem stovky km mezi Poděbrady a Jičínem.

Prostě príma výlet.