Závada zapalování, konkrétně spínací skřínky, mě postihla na cestě do Jedovnice na sraz Pegaso clubu.
Stalo se tak na půly cesty, v Havlíčkově Brodě, zhruba v 18:00 hod. Při odbočování z hlavní silnice najednou motor chcípl. Dokončil jsem odbočovací manévr, nastartoval, ale motor měl velice nepravidelný chod, navíc problikávala kontrolka diagnostiky. Zastavil jsem u krajnice a zkoumal co se to děje.

Motorka se však chovala úplně normálně. Odrazil jsem tedy od břehu chodníku, bohužel po pár metrech se závada opět projevila. Abych nestrašil na silnici, dotlačil jsem moto na asi 50 metrů vzdálené parkoviště u malé benzínky. Zkontroloval jsem pojistky, teplotu motoru apod., ale žádnou chybu jsem neobjevil.
Motor však stále při vytáčení nad 3000ot. chcípal a diagnostika na mě blikala jak přistávající UFO. Při poklesu na volnoběh motor běžel kupodivu bez problému. Myšlenkové pochody ohledně rozbitého vstřikování, elektroniky nebo špatné svíčky jsem radši rychle zapudil a jal se obvolávat technicky nadanější kamarády. „Bobina si zatím odpočine, vychladne a třeba to pak bude v poho“, říkal jsem si.
Jako na potvoru mi to nikdo nebral. Po zhruba 10-ti minutovém odpočinku jsme provedl další pokus o bezporuchový start...bohužel se nezdařilo. Marné byly i další telefonáty, tentokrát i kamarádovi s vlekem, kterého jsem chtěl informovat o jeho „last minute“ výletu do Havl.Brodu.

K odhalení poruchy pomohla náhoda, zapomněl jsem vypnout zapalovaní a při manipulaci s řidítky problikly všechny kontrolky. „Takže kraťas“, říkal jsem si. Sáhnul jsem pod palubku, zatáhl za první svazek kabelu a v tu ránu všechno zhaslo, motorka umřela. V tu chvíli jsme myslel, že zvýším místní statistiky sebevražd. Následné klení a usilovné tahání a hýbání s kabely nepomohlo. Až kablík vedoucí ke spínačce opět rozproudil běh elektronu v kabeláži. Zajásal jsem, „stačí rozebrat spínačku, dotáhnout svorky a jede se dál“.
Celkem se rozpršelo (mírně pršelo už od Čáslavi a do rána nepřestalo), takže jsem se šel optat dědy v budce na benzině, zda bych se mohl schovat na dobu opravy pod střechu benziny. Byla totiž celkem malá, pouze tři stojany v jedné řadě a nad nimi malá stříška. Provoz na benzině byl minimální, tak děda souhlasil. Zabral jsem v podstatě půlku benziny, celý jeden čerpací pruh. V následující hodině jsem provedl sundání plexi, zapalování, jeho rozebraní, absolvoval jsem běh v nepromokách do půl km vzdáleného servisu (byl již bohužel zavřený) , zbastlil jsem provizorní opravu a všechno opět nastrojil zpět.
Do servisu jsem běžel shánět pájku, protože po rozebrání skřínky se ukázalo něco jiného, než sem čekal. Oproti např. Jawám, kde je použit šroubový spoj, jsou v Pegasu dráty přiletovány do jakýchsi trubiček. Do spínačky vedou dva. Jeden z nich byl uklepaný, pravděpodobně byl špatně přiletován ve fabrice ( studeňák... proto taky při vyšších otáčkách a vibracích klepal a odpojoval el. ). Druhý kabel držel. Další shánění pájky jsem zavrhl, takže jsem nakonec pocínovaný konec uklepaného drátu zúžil kleštěmi na polovinu, zastrčil do kontaktní trubičky a zajistil seřízlou sirkou coby klínem. Moc to nedrželo, trubička je opravdu velmi mělká, cca 2mm. Všechno jsem to proto ještě přelepil značnou vrstvou izolepy .

A pak jsme za neustálého klení a modlení (dle situace, modlení hlavně na dálnici) ke všem možným i nemožným božstvům a satanášům vyjel a kolem 22:30 dorazil do kempu. Náročná byla hlavně dálnice s betonovým povrchem, kde to drncalo jak na kolejích. Při každém předjíždění jsem čekal, že oprava nevydrží a motorka chcípne.

Závěrečných asi 20km po moravských okreskách stálo taky za to. V noci a za deště se jindy příjemně klikatící silnice, vedoucí z poloviny tmavým lesem, stala celkem nepříjemnou, hlavně spadané listí pěkně klouzalo. Vesnice byly pro změnu totálně rozkopané a plné objížděk.
Stále hrozící uvolnění kablíku taky na klidu moc nepřidávalo a narušovalo soustředění na řízení.(Po tmě bych to znova určitě neopravil).

Údržbář v kempu naštěstí pájku měl, takže v sobotu ráno jsem provedl kvalitnější opravu přiletováním. Při letování je třeba dát pozor na to, aby se trubička extrémně nerozehřála, je totiž v plastovém pouzdru. Nemá se sice kam propálit, za ní je již plochý kontakt ovládaný otočením klíče (trubičky mají z druhé strany kontaktní plošky po kterých kontakt jezdí), ale pokud by měla okolo sebe více prostoru, vibrace by mohli drátek opět uklepat.

Druhou ,skoro výrobní vadu ve spínačce, jsem objevil na jištění kabeláže proti vytrhnutí. Klasická stahovací páska (na obr sundaná) byla v mém případě na bužírce umístěna moc daleko od spodku spínací skřínky o který se má zarazit (chtělo by to proškolit montéry, nebo lepší výstupní kontrolu...).

Závěrem nutno poděkovat dědovi z benzínky, který ochotně poskytl přístřeší, poradil kde by se dala sehnat pájka, pohlídal motorku během mého „přespolního běhu“, daroval mi sirky a nakonec přišel i na pokec a okouknout motorku. Dřív prý taky jezdil....Díky.

{moscomment}