Dovolená na Slovensku v roce 2005 se opravdu povedla. Oproti minulým dovoleným jsme s přítelkyní za jeden týden prožili opravdu mnoho kuriózních situací zvyšujících adrenalin na maximum.

Zhruba v polovině týdne jsme v jižní části Slovenska směřovali ke Gombaseckým jeskyním. Počasí slibovalo nebe bez mráčku. Cesta vedla přes Modrý kámen, Lučenec na Rimavskou Sobotu a dále přes Tornallu k jeskyním.

Dopolední cesta proběhla bez problému. Trochu nás zarazilo, že na Slovensku ve státní svátek asi nejedí, protože jsme v poledních hodinách v menším městečku Velký Krtíš nesehnali otevřenou restauraci. A když našli, tak nevařili. Jeli jsme proto dál a zhruba ve dvě hodiny vyplenili zásoby baget na benzínce.

Odpoledne při jedné ze zastávek jsme si všiml, že na levé botě mám kapičky jakési kapaliny. Jev jsem zařadil do kategorie nevysvětlitelných, botu utřel a jelo se dál. Botu jsem občas zkontroloval. Bohužel se kapalina objevovala stále, tudíž plánujeme zastávku v nedaleké Lučinevci na benzině a podrobnější zkoumání. Menší benzínka byla na konci městečka, bohužel neposkytovala možnost přístřeší, tudíž jsme se pěkně pekli na sluníčku. Navíc se začlo dělat nepěkné dusno.

Po osvěžení chlazenými nápoji a zmrzlinou hledám únik kapaliny. První podezření padlo na těsnění hlavy válce. Hadice (obr.1) byla podezřele mokrá a po odmontování plastu se odkryl pohled na celý mokrý bok válce. Při myšlence na poškozené těsnění přišel první pocit zoufalství. V Pegasu jsem se nikdy moc nevrtal, nevím pořádně ani co kde na motoru je, natož abych to opravil někde u maďarských hranic na benzínce. Po otření mastnoty však stále nemůžu najít místo průsaku. Na volnoběh jsem nic nezjistil. Dusno bylo skoro nesnesitelné, do nejbližšího kempu na mapě kousek, takže plastový kryt na motor nevracím a průsak chci odhalit po cestě. Balíme, vyrážíme. Kontroluji za jízdy botu a po cca 2 km je bota opět mokrá. Zastavujeme na krajnici a kontroluji motorku. Válec je v pohodě, až důkladná prohlídka a zpětné trasování kapek odhalí, že kapalina vytéká ze spodní hrany bočních plastů.(obr.2) Po odmontování předního rámečku nacházím pravou příčinu….. Zkrátka, v chladiči je díra. Malinká, mikroskopická, ale je.

V pořadí druhý pocit zoufalství se přihnal jak velká voda na mé bývalé pracoviště v Karlíně a na jeho vrcholu byl jediný nápad zavolat nejzkušenějšímu servicemanovi klubu, Markovi. Hovor naštěstí platí zaměstnavatel (a daňový poplatníci), takže při trochu delším vykecávání mi Marek dal cenné technické informace a morálně nás podpořil (smál se jen trochu ).

Díra je na přední pravé části chladiče (pohled od předního kola) v místě, kde jsou okolní plasty sešroubovány. (obr.4).Vznikla záměnou spojovacích šroubků. Plasty jsou spojeny čtyřmy krátkými šrouby, rámeček je dvěma dlouhými přišroubován k rámu (obr.4). Bohužel technik, nebo předchozí majitel tyto dva druhy šroubů zaměnil. Navíc šroub není vůči chladiči kolmo, ale mírně šikmo a díky vibracím plastů tepal delší šroub malou částí závitu do chladiče. Jako na potvoru v místě, kde je jakási prohlubeň. Vypadá to jako konec jiného šroubu, tipnul jsem to na ukotvení ústí hadice, která je na druhé straně. (obr.5)

Chceme se vrátit zpět na benzínku a pokusit se to nějak opravit (oprava šroubovákem, kdy se pokouším „nahrnout“ roztepaný materiál zpět končí ještě větší dírou ). Při nandávání rámečku nás zastavili dva občané velmi snědé pleti na dost zbídačené panelce. Ptají se co se nám stalo, tak vysvětluji situaci a pídím se po nějakém servisu nebo opravně se svářečkou. Bohužel nám sdělují, že je ten pitomej svátek a je všude zavřeno.

Po příjezdu se vrhám na apatického chlápka za kasou a chci koupit něco na opravu chladiče, tekutý kov, těsnicí kapalinu..prostě cokoli. Odpověd: „nemáme“. Jediné co má je chemopren. Aspoň něco. Doma sním celkem často lepím a vím, že je to kvalitní lepidlo. Po delším bádání nad opravou stylu „co tam ksakru přilepíme“, máme dvě varianty. Víčko od piva, nebo mince. Vyhrává nápad přítelkyně, takže přilepujeme na díru slovenský desetník. Předtím jsem do díry nacpal seřízlou sirku doufaje, že mírně nabobtná, utěsní a zadrží tlak kapaliny na přilepený desetník. Lepení je náročné na čas (10 min zavadnutí, aspoň 30 min schnutí), kterého moc nemáme. Dusno je opravdu hrozné, viditelně se schyluje k bouřce.

Desetník jsem pro jistotu přelepil značnou vrstvou izolepy, přikoupil zásobu destilky na dolévání a vyrazili jsme do kempu. Při opakovaných kontrolách zjišťujeme, že záplata kupodivu drží, takže měníme plán a chceme dojet cca 40 km až do kempu u Gombaseckých jeskyní. Silnice byla kvalitní, provoz malý, takže jsme nasadili nejvyšší možnou cestovní rychlost. Cestou stavíme na čerpačkách a sháníme něco na kvalitnější opravu. Na jedné mají jakýsi epoxidový kit, pomocí něhož po dojezdu do zrušeného (obr.6) kempu opravuji chladič pořádně. Desetník šel kupodivu již obtížně odlepit, sirku měním za novou, prohlubeň s dírou kytuji zakoupeným tmelem a desetník lepím zpátky. Pro štěstí.:-) (kyt je jen to šedivé. Díra sama o sobě tak velká nebyla, ale zakytoval jsem celý prolis v chladiči).

Stihli jsme to tipťop, protože jen co jsem uklidil vercajk, umyl se v potoce a zasedli do místní putyky začlo ukrutně pršet a nepřestalo dalších 20 hodin. Výčepní nebyl žádný školák, hned přinesl dvě pivka a nám zas bylo krásně.

Oprava vydržela v pohodě zbytek dovolené včetně celodenního ježdění v dešti a drží dodnes.

{moscomment}