Už v půl desáté dorazil na určené parkoviště Jirka H (Plzeň) - ač to měl nejdál. Těsně za ním dohučelo černé Pegaso Jirky A (Votice) a začalo přemítání, kolik že se nás sjede.

Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat - do deseti se sjelo dalších 6 Pegas - kromě "veteránů" klubu Jirky L., domácího Marka dorazili i kolegové, které jsme viděli poprvé - endurovatě naladěný Radek (jeho enduro vložky po krajnicích silnice nás provázely po celou dobu srazu), skutečný veterán mototuristiky Jirka S (66) a dvě dvojité osádky - Milan s manželkou a Karel s přítelkyní.

Po krátkém přivítání (Jirka L rozdělil skvělé samolepky Pegaso Clubu) a "odložení" věcí do doprovodného vozu (odvoz přímo do místa přenocování) jsme po plánované trase vyrazili na oběd do motorestu OHIO. Posilnění jsme absolvovali na příjemné verandě (motorky na dohled).
Po obědě jsme přes zastávku u slavné Hájenky z filmu podle Hrabala dorazili k památníku bitvy u Lipan. Radek ve snaze efektně zaparkovat hned trochu "rozryl" přilehlý trávník malou enduro vložkou, a aby toho nebylo málo, na závěr své Pegaso položil (prostě to neustál...), čímž s konečnou platností amputoval jedno ze svých rozvyklaných zrcátek...

U památníku jsme chvilku poleželi, poseděli (bylo krásně) a bylo rozhodnuto, že do Přerova vyrazíme neplánovanou oklikou podél Sázavy. Cestou jsme ještě u pumpy nakrmili koníky a před čtvrtou dorazili do skanzenu v Přerově. Prohlídka stála za to, pěšmo (kromě Jirky A, který přeparkoval...) jsme se ještě stihli přesunout do motomuzea (malé, ale sympatické - většinou historické Jawy a motokola).

Z Přerova jsme po naplánované trase Hradištko-Sadská-Zvěřínek-Hořátev v klidu dorazili do naší ubykace - sokolovny (restaurace U Sokola) v Pískové Lhotě. Měli jsme celý sál pro sebe, po skvělém guláši (dík patří Markově manželce a ostatnímu příbuzenstvu...) už se jen povídalo, vyplňovala a vyhodnocovala se anketa, předávaly ceny.

Pozdě večer nás opustili Jirka S a Karel s přítelkyní (rodinné povinnosti) a zbytek se za zvuků hudby (Marek obětoval svoji HiFi věž) těšil na zlatý hřeb večera. Ten přišel na řadu kolem jedenácté - dle dohody dorazila "kulturní pracovnice" (prý až z Prahy), která nám předvedla své umění. Představení bylo krátké, nicméně profesionální a příjemné (prostě pěkný), o čemž svědčila i bitva "štamgastů" z přilehlého baru o místo u skleněné výplně do našeho sálu.
Něco po půlnoci jsme zabivakovali (karimatky, spacáky) a šťastlivci usnuli dřív, než ostatní začali vehementně chrápat.

Ráno po snídani jsme vyrazili do Nymburka, kde jsme navštívili muzeum B.Hrabala. Odtud jsme Pegasa nasměrovali k rozhledně Romanka v Hrubém Jeseníku.
Z 50m vysoké rozhledny je v rovinatém kraji vidět skutečně daleko.
U rozhledny jsme se rozdělili - Jirka H a Jirka A vyrazili směrem na JZ k domovům, zbytek (Marek, Radek a Jirka L) vyrazili dále na zámek k Nechanicím. Na ten nakonec dorazil solo pouze Jirka L, ale všichni i přes mírné peripetie (Marek - píchlá zadní guma) bezpečně dorazili v odpoledních hodinách domů.

Dle mínění všech sraz dopadl na jedničku, fajn jsme si zajezdili, navštívili zajímavá místa, poklábosili a skvěle relaxovali - prostě parta s heslem jízdy pro radost. Takže další srazy a cílové jízdy na sebe nenechají dlouho čekat.
Dík patří všem, kdo se na podíleli na organizaci a průběhu srazu - vše bylo zorganizováno brilantně. Tak příště brzy nashle!

Další fotky v gallerii.