Tak nakonec vše (včetně počasí) vyšlo, sjeli jsme se v kempíku Hluboký za Holicemi a takovou účast na našich spíše komorních akcích nepamatujeme. Již v pátek dorazil jako předvoj Jirka L., od rána zajišťovali příjezd Marek s Milanem. Plzeňská část nabrala cestou ve Voticích Jirku a dorazila kolem jedenácté. Do půl jedné se sjelo celkem 20 motorek, z toho 13 pegas. Pravda, ne všichni absolvovali sobotní odpolední vyjížďku celou, ale při pohledu na masu strojů jsme začali uvažovat o potřebě regulovčíků na křižovatkách... Nakonec výborná trasa (trochu pozměněná oproti plánu) byla navržena tak, abychom se vyhli frekventovaným místům a hlavní silnice křižovali co nejméně - což i skvělě vyšlo.

Po zapsání kontaktních detailů nově příchozích "Pegasistů" (milým překvapením byla Jana na svém modrém okřídlenci, třeba časem přemluví i svou rodinnou polovičku, zatím sedlající krásného Transalpa, na tu správnou značku...) a občerstvení jsme vyrazili po plánované trase na rozhlednu Andrlův Chlum. Tady jsme se hromadně vyfotili a ti chrabřejší na rozhlednu skutečně vylezli.

Cestou z rozhledny jsme zastavili u benzinky a ti ze vzdálenějších krajů doplnili palivo. Jirka A. si poodjel natankovat k Shellu, jelikož po vyladění na 100 oktanový benzin jeho stroj nic jiného nepapá... Tedy máme v klubu další raritu - airoplány a Pegaso z Votic "jezdí" na letecký benzin. Po asi třičtvrtěhodinové jízdě se náš bikerský had doplazil na plánovanou prohlídku přehrady Pastviny.

Velice zjímavé vodní dílo nám bylo ukázáno a popsáno zvenčí i zevnitř. Mohli jsme se podívat i do prostor přímo pod přehradou, kde prosakující voda (nijak dramaticky) za roky funngování přehrady vytvořila na zdech z kamene zajímavé krápníkové útvary. A že se podloží (a hráz) v závislosti na milionech kubíků vody v nádrži a ročním období "hýbe" o zhruba +/- 2mm uším laika taky neznělo nijak dramaticky - nicméně tato hodnota se průběžně bedlivě sleduje.

Dnes je elektrárna používána pouze ve špičkách, ale soustrojí Francisovy turbíny v dodatečně postavené budově i tak budí repsekt. Po obsáhlém výkladu, vystoupání po asi 100 schodech zpět k našim zaparkovaným strojům a závěrečném nafocení přehrady jsme vyrazili na posilnění do restaurace. Po občerstvení jídlem a la mořská štika (že Marku...) a smažákem s hranolky se část strojů oddělila a nabrala směr domů (povinnosti), ovšem tím pádem přišla o nejkrásnější úsek cesty nádhernou silničkou-klikaticí uprostřed lesů, kdy jsme se drápali přes Deštné v Orlických horách k Masarykově chatě.

Dorazili jsme až na vrchol, podívali se a vstoupili kolem hraničního kamene do Polska, někteří zaryli alespoň přední kolo svého stroje do zbytků sněhu (kdy se zase něco podobného naskytne, že...), za vydatného větru se někteří "dooblékli" (přeci jen jsme byli přes kilometr vysoko), nafotili co se dalo a opět nádhernou silnicí jsme nabrali kurs zpět do Holic a kempu.

Tady se zbytek ubytoval v chatkách, po guláši a jiných poživatinách začalo prohlížení fotek a dikuze o všem možném. Po osmé jsme se z venkovního sezení přesunuli do restaurace s krbem a za sledování hokeje (nakonec jsme ty Švédy zmákli...) pokračovalo pití a povídání do pozdních nočních/ brzkých ranních hodin. Snídaně byla připravena na 8.30, což většina stihla, kromě Marka, který vstával teprve když většina před desátou již vyrážela k domovům. Zato se z nás určitě nejlíp vyspal a navíc domů to měl kousek.

Takže výborný začátek sezony, opět jsme se rozrostli, projeli zajímavá místa (tentokrát patří hlavní dík za organizaci Milanovi) a za tři neděle je plánována účast na Itlamotu. Nám počasí na zahajovací sraz vyšlo (jako vždy), snad kluci na letošní Italmoto objednali počasí už vloni za slejváku v Mariánkách. Takže sezona oficiálně začala - všem přejeme hodně kilometrů za slunného počasí a bez nehod!