Admin Tomis nás pověřil sepsáním nějakého povídání o tomto srazu a kamarád spoluorganizátor Milan alias Vůdce to samozřejmě nechal na mě. Nejsem sice žádný spisovatel, ale zkusím něco vymyslet. A tak od začátku .......

Ještě na podzim minulého roku 2010 založil Zedon na našem fóru vlákno o Jarním srazu 2011 s návrhem na uspořádání někde na Moravě. Nikdo na tomto vláknu neodpovídal a tak jsme s kamarádem Milanem začali uvažovat o tom, že bychom mohli něco uspořádat sami. Po chvíli přemýšlení byl vybrán kemp v Dolní Čermné a termín na 13. - 15.května 2011. Na základě tohoto jsem dal tento návrh na naše fórum a čekal na Vaše ohlasy. Žádný jiný návrh nepadl a Vaše ohlasy byly kladné a tak jsme se do toho pustili. Na víkend od 11.2. do 13.2. 2011 jsme svolali výjezdní zasedání, kterého se kromě mě a Milana zúčastnili Semtex (Pavel), Cornellius (Tomáš) a Minas (Milan). Na tomto zasedání jsme měli domluvit podrobnosti srazu, ale spíše jsme tento víkend strávili oslavou narození Semtexovi dcery Emičky..... No, musím říct, že to bylo docela náročné, ale Emička bude určitě zdravá.

Po tomto Milan telefonicky zamluvil termín v kempu v Dolní Čermné a na konci března jsme tento kemp osobně navštívili, abychom domluvili podrobnosti. Uvítala nás starší, velmi příjemná paní správcová, která nám vše ukázala. Pak nám sdělila, že celý kemp bude jenom pro nás a že nám předá klíče, ať se o to staráme sami (myslela ubytovávání). Toto samozřejmě Milan též nechal na mě, že prý na to mám buňky. Při odjezdu z kempu jsme se ještě zastavili v obecní restauraci, kde jsme domluvili provoz restaurace v kempu a zajištění nějaké té stravy.

Jelikož Milan nechal ubytovávání na mě, tak jsem si založil "pověstný notýsek" a postupně si do něho zapisoval nahlášené účastníky. Teď už nám zbývalo vymyslet srazovou vyjížďku. S tímto nám pomáhal Petr. Padlo několik návrhů, ale pořád nebylo nic jistého. Pak jsme se jedno víkendové odpoledne jeli projet a vzali to do Polského pohraničí a pak po České straně zpět, kdy jsme se v Deštném v Orl.horách zastavili v jednom z horských hotelů na jídlo. Jídlo nám chutnalo a tak jsme zde domluvili stravu při vyjížďce a jelikož se nám líbila i trasa, kudy jsme jeli, tak bylo jasno a poslední část organizace srazu byla hotová.

Tak teď už bylo vše připraveno, a už jsme jenom čekali na námi zvolené oblíbené datum " pátek třináctého " května, datum sletu Pegasáků a s obavou jsme sledovali předpověď počasí.

A je to tady, konečně jsme se dočkali. Je pátek 13.5. a v domluvenou 14.hodinu se s Milanem sjíždíme v kempu. Od paní správcové přebíráme kemp a klíče od chatek, ubytováváme se v chatce č. 15. Já pak vynáším před chatku stůl a židle, abych mohl zde provozovat úřad. Pak už jen čekáme na příjezd účastníků. Jako první dorazili Cornellius, Semtex se Zuzkou, Minas a pak i Nikolas. Všichni, kteří nám budou pomáhat s organizací vyjížďky. Když se tito také ubytovali, šli jsme si sednout na terasu restaurace. Já si objednal pivko, ale sotva mi ho donesli a já se lehce napil, začli přijíždět další účastníci. Takže jsem musel k chatce, vytáhl úřad a začal postupně ubytovávat. Bohužel pivko mi zatím větralo na terase.... Mezi prvními byli také manželé Majerovi (chatka č. 3), kteří po zabydlení vytáhli výbornou domácí hruškovici, na kterou nás pozvali. Když jsem měl druhou štamprdličku v sobě, musel jsem se zabrzdit, abych byl schopný ubytovávat. To už také na mě volají, že se mám vrátit k úřadu. Postupně dojíždějí další a další účastníci. Mezi nimi také Láďa z Boru s paní domácí, kteří hned po příjezdu otvírají kufr a vytahují vyhlášenou medovinu a výborné klobásky. Moc jsme si pochutnali. Mezi přijíždějícími byl také Michal96 (organizátor loňského srazu), řekl bych s nejčistší a nejnablízkanější motorkou. Navečer pak také doráží Markéta s Amarokem. Markéta nám dovezla domluvenou v Pražském A-Spiritu reklamní plachtu. Měla s tím trochu problém, protože se plachta nesměla přehnout, ale ona je šikovná a poradila si s tím. Plachtu jsme pak pověsili na chatku a ve večerních hodinách jsme se pak už mohli jít bavit za ostatními do restaurace. Po zkušenostech z loňského roku jsme se však jako organizátoři s Milanem nemohli moc napít, abychom dodrželi stanovený čas na sobotní vyjížďku, která byla stanovena na 10 hodin dopoledne. Ani přesně nevím, v kolik jsme šli spát, ale mohlo být okolo 01.30 hod. Když jsem přišel do chatky a otevřel dveře, tak na mě zavanul mrazivý vzduch, jako bych lezl do lednice. Proto jsem se ani nesvlékl a oblečen se zachumlal celý pod peřinu. No moc jsem se nevyspal, pořád jsem se budil zimou. Nakonec jsem byl rád, že je ráno, venku docela teplo a já se můžu jít rozmrazit pod horkou sprchu.

Snídaně byla v restauraci domluvena mezi osmou a devátou hodinou a byla provedena formou švédského stolu. Doufám, že si vybral každý podle své chuti. Po snídani přinesli manželé Panuškovi vzorky klubových triček a každý měl možnost si tričko vyzkoušet a následně si ho objednat. Já osobně objednal hned dvě.....

Je sobota 10.00 hod. a začíná plánovaná vyjížďka. Začínáme se řadit na silnici před kempem a když jsou všichni seřazeni, tak vyrážíme. Samozřejmě, že kolonu vede Milan (Vůdce) s manželkou. Kolonu pak uzavírá Petr s manželkou. Na zajištění plynulého průjezdu křižovatkami jsme tady pak já, Semtex, Cornellius a Nikolas. Z kempu vyjelo celkem 46 motorek. Jelikož trasa by měla měřit cca. 190 km, proto první zastávka byla naplánována v nedalekém městečku Jablonné nad Orlicí, kde měl každý možnost dotankovat. Když bylo dotankováno, tak jsme vyrazili přes náměstí a pak dále přes Těchonín do Mladkova, pak úzkou cestičkou a nádhernými serpentinami do Českých Petrovic a pak přes Čihák, Zemskou bránu do Bartošovic a dále do Neratova, kde byla další zastávka. Zde byla možnost si prohlédnout krásný poutní kostel s prosklenou střechou. Po cca. půl hodině jsme vyrazili dále směrem na Orlické Záhoří a odtud jsme pak začali stoupat na hřeben Orlických hor, kde jsme minuli Masarykovu chatu. Od Masarykovy chaty jsme začali klesat krásnými serpentinami, bohužel ještě místy pokrytými štěrkem, do údolí do střediska Orlických hor, do Deštného, kde jsme zastavili u horské chaty Alba, kde byl domluven oběd. S vedením bylo domluveno, že posílí personál, aby jsme nemuseli tak dlouho čekat. V Deštném se nacházela také poslední čerpací stanice na trase, a tak zde po jídle jsme dotankovali, kdo potřeboval. Před pokračováním ve vyjížďce, ze zde od nás oddělila menší skupina a mi pak pokračovali dále na Sedloňov a Olešnici v Orlických horách. Za Olešnicí jsme překročili hranice a vjeli do Polska (mimochodem to bylo přání Zedona, který však nedorazil). Po přejetí hranic se rapidně změnila silnice v dokonalý tankodrom. Někteří si to myslím řádně užili. Po této úžasné silnici jsme se dostali do obce Lewin Kl., kde jsme pod krásným kamenným klenutým železničním mostem najeli na hlavní silnici vedoucí od Kudowé Zdrój do Klodzka a po cca. pětikilometrovém stoupání jsme odbočili vpravo na silničku č. 389 zvanou " Autostrada Sudecka ". Po několika kilometrech pak zastavujem na prázdném parkovišti s úžasnou vyhlídkou do Polska a na " Gory Stolowe ". Zde pak provádíme společné focení. Po krátkém odpočinku pak vyrážíme dál polským pohraničím do rekreačního střediska Zieleniec a pak dále do Mostowice, kde sjíždíme vpravo z uvedené komunikace a pak pokračujeme místní komunikací do Rudawy a pak dále přes Niemojów do Róžanky, kde jsme se opět vrátili na silnici č. 389. Po této jsme pak dojeli do městečka Miedzylesie a odtud pak na hraniční přechod v Dolní Lipce, kudy jsme se vrátili do Čech a kde jsme si dali další malou přestávku. Pak jsme pokračovali přes Boříkovice do Červené Vody, kde jsme najeli na silnici č. 11 a po té pak serpentinami na hřeben Suchého vrchu. Ze Suchého vrchu jsme se pak dostali opět do

Jablonného v Orl.horách a pak zpět do kempu. Při příjezdu do kempu na přilehlém hřišti právě probíhala hasičská soutěž. Zrovna, když okolo projížděl Minas, tak dostal zasah z proudnice a do kempu přijel pěkně osprchován. Tak a vyjížďka byla za námi.

Po vyjížďce někteří odpočívali, někteří šli smít prach z cest a já po zkušenosti z minulé noci mazal domů pro malý přímotop do chatky. Když jsem se vrátil, tak jsme před chatkou dopili s některými hruškovici, kterou jsem také přivezl a pak jsme se šli bavit do restaurace. V této době na přilehlém hřišti probíhala hasičská zábava po soutěži, kde hrála nějaká místní kapela s úžasným zpěvem.... Když už bylo asi 01.30 a v restauraci jsme zůstali já, Milan, Markéta a Cornellius, domluvili jsme se, že nebudem zdržovat personál, nechali si natočit další pivko a šli jsme do naší plně vyhřáté chatky, kde jsme vzbudili už spícího Semtexe a Zuzku. Bavili jsme se ještě asi do 03.00 hod. a pak jsme konečně zalehli. Druhá noc byla ale o 100 procent lepší, když bylo teplíčko.

Ráno (v neděli) když jsme se probudili, tak nás zklamalo počasí, pršelo. Při snídani při sledování radaru na internetu jsme zjistili, že v Čechách neprší, ale na Moravě ano. Moravští měli tedy smůlu. Po snídani se začalo balit a postupně odjíždět, někteří samozřejmě v nepromocích. Během dopoledne přestalo pršet a my osiřeli. Paní správcové jsem předal vybrané peníze za ubytování a šel jsem také balit. To jsme v kempu zůstali už jenom já, Milan, Cornellius, Semtex se Zuzkou, Minas a Nikolas. Před odjezdem ještě Zuzka prohlédla všechny chatky, zda-li jsou uklizené a pak jsme také vyrazili každý k domovu, přesněji ještě byla malá zastávka u Milana v Bystřeci na výbornou Hančinu buchtičku.

Jsme rádi, že klubový sraz proběhl bez větších komplikací, že během vyjížďky bylo pěkné počasí a že se nikomu nic nestalo. Už se těšíme na sraz další, kdy Vás opět uvidíme.....

Na závěr bych chtěl poděkovat regulovčíkům Cornelliusovi, Semtexovi, Nikolasovi a Petrovi s jeho batůžkem za pohodový průjezd křižovatek během vyjížďky, dále bych chtěl poděkovat Markétě, která zajistila a také pak vrátila reklamní plachtu z A-Spiritu a dále Zuzce, která na závěr prohlédla chatky, případně v nich pak svlékla povlečení.

Martin alias. Mates.