Tentokrát se okřídlení Pegasáci a další spřízněné duše slétli na jihu České republiky, při historické hranici Čech a Moravy podél státní hranice s Rakouskem - v oblasti nazývané Česká Kanada. Místo vybral Marek a nutno podotknout, že to byla výborná volba.

V pátek byl státní svátek, takže postupné najíždění motorek začalo relativně brzy odpoledne. Jako první se dostavila očetná skupina z Plzně, která strategicky obsadila chatky nejblíže místní restauraci a hned poté i jí.

Přísun účastníků srazu byl téměř neustálý. Marek řídil obsazování chatek, pár jedinců se šlo usušit a ostatní se scházeli restauraci na véču a pivko. Zabrali jsme ji skoro celou včetně zahrádky. Na takový nával tam ale zřejmě nejsou zařízení ( a nebyli jsme tam sami :-) ), takže netrénovaná obsluha přestala "mírně" stíhat. V jejich objednávkách panoval totální chaos (nebo že by chyba v Metrixu?), ale ani to nám nebránilo v dobré zábavě s přáteli dlouho do noci. Celkem v pátek dorazilo cca 44 lidiček.

Noční bouřka přinesla příjemné svěží ráno, které slibovalo krásný den.

Po snídani, která zaplnila naše břicha a některým značně zocelila i nervy (ted už vím, že věta "hned jsem tu" může označovat i několik staletí ), někteří jeli dočerpat benzín, někteří zvolili procházku po malebném okolí, zbytek tak nějak klábosil a připravoval se na hlavní náplň dne, vyjížďku. Start byl v pravé poledne. Dorazilo ještě pár opozdilců, takže nakonec se seřadilo 36 motorek. Tuto kolonu vedl Marek trasou dlouhou 160 km, o plynulý průjezd silničním křížením se starali Literka a Roman, který všechno natáčel na kameru umístěnou na helmě. Konvoj uzavíral, hlídal a opožděnce popoháněl Tomis.

První zastávka byla v Českém Rudolci u torza "Malá Hluboká". Kdysi gotická tvrz přestavěná v 19.století v duchu tzv. anglické novogotiky, je dnes bohužel napůl zřícenina. Je však ke koupi (za 10,5 mega) a Pegaso club stálé nemá vlastní základnu.....

Pak nás cesta vedla téměř podél státní hranice krásnou krajinou České Kanady až ku hradu Landštějn. Zde po obsazení parkoviště byla delší pauza k prohlídce hradu, na zmrzlinu nebo klobásku.

Dalších 50 km klikatých silnic nás vedlo k jednomu z nejstarších a  nejromantičtějších hradů naší země (první písemná zmínka k letům 1061, 1067), hradu Bítov. Cestou jsme si stihli prohlídnout betonový bunkr z předválečného opevnění republiky a pod Bítovem jsme zaparkovali hned za mostem přes vodní
nádrž Vranov. Z mostu je pěkný rozhled na vodní hladinu, čehož většina využila a prošla se po něm. Po krátkém protažení končetin jsme radši jeli dál. Dělalo se čím dál větší horko a spousta vody velice lákala ke koupání. Byli jsme tam ale kvůli ježdění na našich oblíbených motocyklech, takže rychle do sedel.

Marek svolal menší briefing, kde nás informoval o možnosti dvojí trasy. Pro nadšence terénu vede cesta přes pole, lesy, louky,...., ostatní mohou normálně po silnici.

Skupina jedouci za Markem po silnici dorazila v pořádku na místo setkaní ve vesnici Nové Syrovice.
To enduro trasa, byla zábavnější. Napůl neznámá trasa, kterou vedl Tomis, začínala celkem prašnou, ale rychlou polní cestou. Ta ústila  na úzkou asfaltku vedoucí krásně zarostlým lesem a bohužel končila závorou. Zavřenou. Naštěstí se dala objet škarpou, což jsme rychle udělali, abychom na sebe neupozornili hajného z blízké hájovny (s brokama v zadku se určitě špatně jezdí). Za hájovnou jsme pokračovali (špatně, měli jsme jet rovně) doprava po lesní cestě a pak opět po poli. Že cesta končí v JZD překvapilo nejen nás, ale i dva místní zaměstnance, ke kterým jsme se přiřítili v oblacích prachu. Naštěstí po nás nehodili vidle, ale dobře mířenou radu kudy se dostaneme ven. Nerozhodil je ani kaskadérský kousek Bóďi, který tam porovnával odolnost Pegasa a svého kolene vůči asfaltu.

Po spojení obou skupin jsme se vydali již pokojně na další etapu, která vedla až na náměstíčko v Nové Říši. Zde naši zruční fotografové zhotovili skupinová fota a jelo se do kempu v Řasné. Část motorek se ještě vydala do Třebíče podívat se na sraz Amerických aut.

Večer jsme se opět setkali v kempové restauraci, dali si gáblík, pivo limo, bavili se, hodnotili, plánovali výlety, dovolené, srazy, řešili technické problémy, pomůcky a vychytávky na motorkách.....prostě takový ten večerní mumraj, co ke srazu určitě patří.

A nechybělo ani vyhlášení prvních míst v kategoriích, jako je nejšpinavější motorka, kdo to má nejdále, nejlepší "akrobat", předělejme Suzuki,  atd. Tímto děkujeme f. A-spirit za věnování drobných cen a zapůjčení banneru.

V neděli dopoledne proběhla poslední výměna nových kontaktů, sbalení bagáže, rozloučení a pak jsme se postupně rozjeli snad do všech světových stran (no, minimálně do dvou co vedla silnice ).

Ride for Fun!

Galerie obsahuje fotky od Bódi, Literky a Marka. Na ostatní jsou odkazy ve fóru .