Část Pegaso klubu, která plánovala vyjet již v pátek, nakonec z "pracovních" důvodů byla nucena cestu vzdát, čímž jsme zůstali dva zástupci vyrážející až v sobotu po ránu z Plzně. Jirka dorazil z Prahy v pátek na přespání k nám a ráno po páté (venku 0 stupňů) jsme nabaleni vyrazili směr Mnichov. Omrzliny s vycházejícím sluníčkem začaly ustupovat a kromě mého "položení" mašiny na parkovišti za hranicema (trochu pošramocený boční kufr, jinak to chytil padák)až k Mnichovu probíhala v pohodě. Před Mnichovem začala "Stau" a z té jsme se nevymotali až k výstavišti. Prostě hrůza, štrůdly motorek vyplňovaly mezery mezi stojícími auty a aspoň krokem se sunuly kupředu. Chudáci v autech neměli šanci.

S mírným zpožděním jsme zaparkovali na vyhrazeném parkingu, nahodili "civil" (Jirka baťůžek s tuny jídla a pití...) a vyrazili do pavilonů. Bylo na co se dívat, novinky, staré známé stroje, kromě tradičních značek i řada zástupců z Koreje a ostatního "východu" s velmi zajímavými modely všech kategorií. Na první pohled byl znát nový trend - čtyřkolové dvousedadlové minibugginy, vlastně motor se sedačkama umístěný v rámu. těch tam bylo nepřeberné množství od všech možných výrobců - a některé byly hodně povedené.

Některé expozice byly zatraktivněny krásnou děvou. Fajn bylo, že se na většinu exponátů dalo nasednout a vyzkoušet. Z tohoto pohledu jsme našli jasné favority - jak "sednou" do ruky - BMW 1150 a nějaká velká Yamaha. To jsme si potvrdili i pohledem na testovací okruh, kde si bylo možno zajezdit na 160 různých typech mašin (mimo to v nabídce byl cross - na motorce i 4-kolce, jízdy bez řidičáku a další atrakce).

Co nás naopak zklamalo bylo nové Pegaso... V příšerných barvách a vlastně - silnice. Dle našich italských přátel má zhruba do 6 měsíců spatřit světlo světa verze enduro - tak se necháme překvapit. Vystavovaná verze je skutečnš o ničem, takový podivný hybrid (včetně barev). A další šok byla expozice naší Jawy. Vystavovaná upatlaná 650-ka je jako chudý příbuzný a při bližším pohledu skutečně šokuje katasrofální dílenské zpracování (sváry jak od samouka zapatlané barvou atd.). Z obou stran stánky naleštěných korejců dávaly odpověď na otázku, proč stánek Jawy zeje prázdnotou... Jinak většina zavedených značek měla odpovídající stánky, zajímavý byl i doprovodný program uvnitř jednotlivých hal. A organizace veškerého dění (při té mase lidí nijak jednoduchá) na jedničku.

Během dne jsme se spojili s Attilou (italský Pegaso Club) a domluvili sraz na parkovišti v 18.30. Tam jsme se také setkali - houf asi 15 Pegas a několika Caponordů z Itálie - a společně vyrazili směr hotel Lerner ve Freisingu, kde jsme měli zajištěno ubytování. Cesta "po italsku" (na Jirku moc zbrklá) proběhla v pohodě, vedoucí Caponord s GPS nás vedl oklikou mimo zacpaný Mnichov, takže jsme před osmou dorazili do hotelu. Spoléháme na to, že přestupky dělali všicí, takže ty fotky z radarů nepošlou zrovna nám...

Po zabydlení se a sprše jsme vyrazili (my pěšky, italové na mašinách) do zamluvené hospůdky a nastal večer družby, plánování, skvělého jídla a pití. Příští rok italové dorazí k nám na sraz a my se musíme nachystat do Itálie. Posezení bylo velmi příjemné, úžasné byly některé italské dámy "v letech", které nejen že jezdí na Pegasech, ale dokonce manžela hodí na tendr a umí to pěkně ve dvou protůrovat - což předvedly nejen při startu noční tmou z restaurace do hotelu...

Ráno jsme se sešli ještě v hotelu na snídani, domluvili poslední kontakty a italové vyrazili na prohlídku Mnichova a směr domů. My jsme se sbalili a vyrazili po 10 spodní trasou po okreskách směr Furth im Wald a hranice. Jelo se nádherně, sluníčko, teplota akorát a klid na silnici. Po obědě v Horšovském Týně jsme v Plzni natankovali, Jirka vyrazil směr Praha a já domů.
Najeli jsme 650km (Jirka o 200 víc), potkali fajn sehranou partu z Itálie stejné krevní skupiny, viděli nádherné stroje a skvěle jsme dva dni relaxovali se vším, co k motorkářskému víkendu patří. Tak zase příště - sezona ještě nekončí!

Fotečky ZDE!!!