Korsiku jsme s bratrem plánovali už od loňského léta. Lodní lístky jsem koupil přes CK Ibis už v lednu, je to o dost lacinější. Protože jsme chtěli vyjet až v sobotu a od pondělka už jezdit po Korsice, vyšel nám pouze trajekt ze Savony a zpět v pátek ráno do Nice. Cena 61 euro proto byla dobrá.

V sobotu brzy ráno jsme vyrazili směrem na Folmavu. Pro rychlejší přesun Německem jsme použili dálnici a tak přes Regensburg, Mnichov a Garmisch-Partenkirchen jsme před polednem přejeli hranici s Rakouskem. Po přejezdu Fernpassu a dále přes Imst a Landek jsme se dostali do Švýcarska.

Přes Zernez jsme projeli Svatým Mořicem kolem nádherného jezera Silvaplana a po něm kolem dalšího jezera Segl, které bylo ještě úplně zamrzlé, jsme přijeli k Malojapassu. Ze strany od Sv. Mořice silnice k němu nestoupá, ale po projetí padá dolů nádhernými serpentinami. Ještě ten den jsme to dotáhli do Itálie k jezeru Como do kempu.

V neděli nás čekalo Miláno, které jsme sice omylem, zato však bez nejmenších problémů projeli skoro středem a pak už jen dálnice do Savony. Loď vyplouvala v 15 hodin a v Bastii jsme přistáli asi ve čtvrt na devět. Noc jsme strávili v kempu San Damiano.

V pondělí ráno jsme se vydali na jih po N193. Až k odbočce na Corte u Paratelli byl hustý provoz. Dále už se objevili kopce a cesta začala být zajímavější.

Ve vesnici Corbolu před mostem jsme odbočili na silnici 71 přes Morosagliu, Piedicroce a Cervione. Je sice úzká a skoro bez rovných úseků, ale vede nádhernou krajinou. V Prunute se napojuje na hlavní tah na Bonifacio a po něm jsme dojeli do Solenzary.
Přes Bocca di Larene se dostáváme ke známému průsmyku Col de Bavella. Tady je dost rušno, protože odtud vedou turistické trasy a je zde poměrně velké parkoviště.

V Zonze přes maličký kruhový objezd se dáváme vlevo na Porto Vecchio. Cestou míjíme přehradu Ospendale, zasazenou do překrásného prostředí skal a lesů. Město Bonifacio jsme vynechali a jeli jsme k pláži Roccapina, nad kterou se tyčí skála se siluetou lva. Měl tam být kemp, kde jsme chtěli přenocovat. Po usilovném hledání (na odbočce není značka) jsme dojeli polní cestou na farmu, kde sice nějaký jakoby kemp byl, ale zavřený. Proto jsme pokračovali dále až za Sartene.

V úterý ráno nás čekala cesta přes Olmicciu a Levie znovu do Zonzy, odkud vedla jedna z nejhezčích cest přes Quenzu, Aullene, Mocca-Croce do Petreta-Bicchisano. Jízda tudy byl opravdu jedinečný zážitek. Samá zatáčka po silnici, přilepené na boku skály.

Dále přes Serra-di-Ferro jsme přejeli k moři a podél něj směrem na Ajacio. U Pisciatelli jsme odbočili na hlavní směrem na Bonifacio až k Santa-Maria-Siché, odtud na Campo, Zévaco a Cozzano. Hlavně na této cestě jsme potkávali větší množství prasat, které běhají všude kolem cesty a přes ni. Na Korsice potkáte mimo ně volně také kozi, krávy (s mrštností kamzíků) a někde i králíky. Na této cestě a potom i dále do Ghisoni nás doprovázel déšť a místy i bouřka. Cesta vedla lesem a během bouřky byla plná velikých šišek. Co bylo však horší, že mezi nimi ležel občas kamen, který se mezi šiškami ztratil. Proto se nám tato cesta trochu protáhla. Z Ghisoni do Vivaria vedla lesem přes průsmyk Col de la Croix tak úzká silnička, jako by byla jen pro jedno auto.

Hlavní silnice do Corte, na kterou jsme se u Vivaria napojili, je naopak široká a nová, takže po dlouhé době zkoušíme i pátý rychlostní stupeň. V Corte na nás čeká kemp Restonica, kde nás překvapili s česky psanými pokyny. Během noci nám za hlavami hučí řeka Restonica

Ve středu nás čekal kaňon Georges de la Restonica, kde je sice uzoučká silnička, ale nádherné vyhlídky. Na konci je parkoviště, před kterým vznikl dopravní chaos a tak jsme otočili a přes Corte vyrazili na Castirlu. Dále vede silnice 84, kterou bych také zařadil mezi přírodní skvosty. Trochu přiblížit tuhle nádheru by šlo snad jen s kamerou na motorce. Řeka se tu dere nádherným kaňonem a silnice se kroutí vedle ní.

Dále se cesta šplhá k průsmyku Col de Vergio. Před ním je odbočka, odkud se dá pěšky dojít ke kaskádám Radule. Nahoře jsme potkali tři české motorkáře a tak jsme vyměnili dojmy. Cesta pokračuje dolů přes Evisu a Otu do přístavního městečka Porto. To je schováno v zátoce, sevřené horami a má také  pěknou pláž. Odtud jsme jeli při moři směrem na Calvi. Tato silnice vede kolem nádherných zátok s divokými skalami.

U Calvi najíždíme na hlavní silnici do Algajoli a v Citadelle nocujeme v kempu u pláže. Moře je ještě studené, ale na pláži už se lidé alespoň opalují. Místní pivo Pietra se dá docela dobře pít.

Ve čtvrtek odbočujeme opět do hor do Corbary a dále přes Cateri, Feliceto a Belgodere. Odtud silnice stoupá na vrcholek Gima di l Alturaja, kde je nádherný rozhled. Potom jsme se vydali do Grote a zpět po nové, široké cestě k moři. U Chierchiu se dáme směrem na Sant Florent.

Také tato silnice slibuje pěkné výhledy a hluboké náklony v četných zatáčkách. Na Korsice se boky pneumatik sjedou rozhodně mnohem více než kdekoliv jinde v Evropě. Odpoledne jsme přes průsmyk Col de Teghime sjeli do Bastie a ubytovali se ve stejném kempu jako první den. Postavili jsme stan, odstrojili motorky a nalehko vyrazili do šumu města. Zjistili jsme, že bez znalosti francouštiny se na zajímavá místa asi nedostaneme. Naštěstí jsme narazili u přístavu na motovláček, se kterým jsme objeli vše, co Bastie nabízí.

V pátek ráno do přístavu a v osm hodin vyplutí směr Nice. Odtud po silnici 2204 přes nádherný průsmyk Col de Braus a další průsmyk Col de Brouis. Tunelem Tende do Itálie a po dálnici kolem Turína na Miláno. Před Novarou jsme odbočili k jezeru Maggiore do kempu.

Další den jsme plánovali objet některé průsmyky ve Švýcarsku. Tam jsme se dostali přes Simplonpass, kde vládla ještě tuhá zima s horami sněhu. V Brigu byla cedule, že většina průsmyků je uzavřena, ale Furkapass měl být otevřen. Jeli jsme v pohodě dále, ale ve městečku Furka už byla silnice uzavřena pro veškerý provoz.

Zpátky se nám nechtělo a tak jsme zkusili štěstí s vlakem. 19 švýcarských franků za motorku s řidičem a odjezd za pět minut nám připadali jako výhra v loterii. Než jsme motorky postavili ve vlaku na stojany, už jsme uháněli tunelem.

Na další cestě byl i průsmyk Oberalpass uzavřen a tak jsme se vydali přes Altdorf, Wapperswill, Gais a Bregenz do Lindau, kde byl náš poslední noclech. Na této cestě se nám rozhodně vyplatila navigace. Cestičky, na které bych se podle mapy vůbec nepouštěl, nás rozhodně velmi příjemně překvapily pěkným povrchem a typickou švýcarskou přírodou  ( hory,lesy, zelené louky, krávy, které rozhodně nebyly fialové a spousta nádherných zatáček s minimálním provozem).

Neděle byla už jen ve znamení nudné dálniční cesty přes Mnichov, Regensburg a pak Folmavou domů. Tenhle výlet o hodně předčil mé očekávání a Korsiku mohu rozhodně doporučit všem motorkářům. Je tam všechno, co si může člověk přát – moře s krásnými plážemi, hory jako v Alpách, zelené kopce jako v Albánii, po kterých se silničky vinou po vrstevnicích, divoké řeky s peřejemi a vodopády a hlavně silničky samá zatáčka, svou šířkou jako dělané pro motorkáře s Pegasem. Jedním slovem ráj.

Celkem jsme najeli 3314 km.

Další nádherné forky naleznete v galerii.