Z původních pěti účastníků výletu na Central Europe Rallye v Maďarsku jsme nakonec jeli dva, já a Jirka Litera. Absence ostatních sice mrzela, ale náladu nám nezkazila.

Ve čtvrtek jsme měli sraz v kempu u pálavských hor a v pátek ráno jsme vyrazili směr Slovensko a Maďarsko. Počasí zatím drželo, sice bylo zataženo, ale nepršelo. I po cestě nám přálo, takže jsme trochu zmokli až u městečka Pápa. Využili jsme krátkou přeháňku na pauzu a menší svačinku na benzínce a pak opět vyrazili směr Veszprém. Tam jsme dorazili kolem druhé hodiny. Všude kolony aut a absolutně žádné značení kudy tudy na Rallye ( což jsme v neděli řádně zkritizovali sličné slečně, která po nás chtěla vyplnit dotazník pro organizátory). Po cca 30 minutovém bloudění jsme se zeptali motorkářů na čerpací stanici. Krátká anglická rozprávka problém vyřešila, základní tábor a přilehlou trať v bývalém vojenském prostoru jsme pak našli (téměř) bez problémů. Na trati akorát končila jedna ze speciálek a po zjištění dalších informací od kempujících Čechů jsme se vydali k poslední zavodní etapě toho dne. Opět byl problém ve značení cesty, bloudili snad všichni, ale nakonec jsme trať našli a trefili i hodně atraktivní úsek. Konečně jsme viděli dakarské speciály v akci.

Po návratu k servisní zóně jsme se utábořili na kraji lesíka a pak se šli podívat přímo do ní. Sledovat mechaniky přímo při práci, moci si prohlédnou rozebrané speciály, doprovodná vozidla, pojízdné dílny i „obýváky“ je rozhodně stejně úchvatný zážitek jako závody samotné.

V neděli jsme vstávali již kolem sedmé ráno, motorky totiž startovaly v 7:30. Stejně jsme nemohli dospat, jak jsme se těšili. Členitá a hodně technická trať se kroutila jako had a poskytovala široký rozhled. Jezdilo se trochu pomaleji, takže byl čas si závodníky pořádně prohlédnout a nafotit. Dlouhé roviny byly od nás necelý 1km, ale vidět bylo dobře. Zvlášť když auta a kamiony za sebou zvedaly oblaka prachu... skoro jako v Africe, prostě nádhera.

Etapa skončila kolem půl jedné a po menším obědě a zvážení programu jsme se rozhodli vyrazit přímo k domovu, vyhlášení vítězů na Balatonu jsme tedy vynechali. Počasí bylo skvělé, takže cesta příjemně ubíhala i nucenou 80kou a než jsme se nadáli, projeli jsme i Slovensko a zastavovali na sváču v Břeclavi. Tam se naše cesty rozcházeli, já pokračoval po dálnici směrem na Říčany, Jirka Litera jel ještě na chalupu. Provoz byl malý, počasí stále příjemné (tedy až na déšť na vysočině), takže číslíčka na GPSce udávající počet km domů se dálničním tempem snižovala ještě rychleji. Nulové hodnoty dosáhla krátce po sedmé večer. V osm už jsme seděl s kámošema v putyce, zapíjel prach z cest a dělil se se svými nevšedními zážitky.

Co říct závěrem? Rozhodně výborná akce, počasí nám přálo a i když to nebyla Afrika, přece jenom jsem si splnil sen podívat se na Dakarskou rallye.

Pro příští ročník to chce zajistit si co nejvíce informací o trasách etap a časech startů. Na místě bylo informací zoufale málo, i od samotných organizátorů. A určitě to chce jet na více dní, stojí to za to!

Pár foteček můžete zkouknout v galerii .