Jenže hlavní organizátor Jirka Litera pro úvod motorkářské sezóny 07 naplánoval trochu delší výlet a to do Rumunska. Datum odjezdu bylo stanoveno na sobotu 9.6., kdy jsme se sešli na benzínce v Brně ve 13.00 (malé zpoždění měl Radim s Lenkou jakožto nejvzdálenější účastník …….(pro neznalé bydlí v Brně)). Poté co jsem z kufru vylil půlku vyteklé minerálky už nic nebránilo zrychlenému přesunu do Bratislavy, kde byl sraz s kámošem Lakym . Kolem půl šesté jsme odrazili z Bratislavy s tím, že přespíme v kempu u Komárna, ale bohužel kemp nikde, takže další jízda až do Štůrova, kde byl kemp otevřený.

Večer jsme poseděli v místní osvěžovně – docela dobré klobásky. (stav 25 480km, ujeto 470km).

10.6. Ráno po velmi pěkném vykoupání v areálu aquacentra (vstup je v ceně kempu – 200Sk) odjíždíme před desátou na hraniční přechod do Maďarska. Protože Pegaso Jirky_L je čerstvě vybaveno navigací je z důvodu prověření funkčnosti vybrána cesta přes Budapešť. Krátce shrnuto, moc jsme nebloudili ……. . Kousek za Budapeští potkává Radimovu Jawičku první závada – uvolnil se zadní brzdič, z kterého vypadnul upevňovací šroub. Naštěstí je šroub zapadlý za třmenem tlumiče, takže stačí vše dát tak, jak patří a pro jistotu šroub pojistit vteřiňákem. Pokračujeme dál „zajímavou“ maďarskou rovinou, je úděsné vedro a chvílemi usínáme za řidítky. Navečer přejíždíme hranici do Rumunska u Oradei a kolem 19.00 si dáváme večeři v luxusní restauraci kousek před městečkem Aleso. V Alesu potom odbočujeme z hlavní doleva a po cca 6km nacházíme příhodné místo na spaní u říčky kus od vesnice. (stav 25 818km, ujeto 338km)

11.6. K ránu byla menší bouřka, ale vstáváme a balíme už za sucha. V Ciuceata si dáváme čevabčiči, ale není zrovna z nejlepších. Doplňujeme benzín a v Poleni odbočujeme na Borgu. Cesta je zprvu asfaltová, provoz prakticky žádný až na jednoho rumunského magora, který předjíždí v zatáčce a jen štěstím nesundá vpředu jedoucího Radima. Později asfalt končí, cesta se začíná zvedat do kopců a začíná šotolina. Stoupáme do pohoří Pádiš, kolem je docela pusto jen občas nějaké stádo ovcí nebo kravek. Kolem 16.30 jsme na vrcholku (od odbočky z hlavní cca 63km), závěr byl docela strmý a kamenitý – Pegásko dostávalo zabrat a Literovi muselo hučet v uších, jak jsem mu v duchu nadával ….. . Na vrcholku je malá osvěžovna, několik chatek, jednoduché sociálky a něco dalšího se staví. Po kratším odpočinku chceme pokračovat sjezdem do údolí na druhé straně, ale začíná pršet a déšť stále zesiluje, takže se vracíme. Prší docela festovně a tak bereme společně jednu z nových dřevěných chatek. Vedle nás se chatka zabydluje též, a to českými pěšáky (táta, máma, dcera a asi její nastávající).

Motky dáváme do sucha pod střechu předzahrádky osvěžovny. Po uvaření večeře a uvedení se do kulturnějšího stavu vyrážíme společně s pěšáky do hospůdky. Pěšáci vypráví své zážitky z putování po okolí, jsou v Rumunsku vlakem a přespávají nadivoko . Zatím na medvěda nenarazili, jen jim jednou chtěla liška ukrást nějaké jídlo. Zábava se pěkně rozjela, jen paní hospodská pospává a nakonec odchází, takže se obsluhujeme sami. (stav 25 954km, ujeto 136km)

12.6. Ráno je obloha vymetená, bez jediného mráčku. Na snídani kupujeme od místní „pekařky“ placentu (šátečky plněné tvarohem nebo marmeládou) a klasicky kolem desáté odjíždíme. Sjezd dolů do údolí byl dlouhý cca 20km a trval zhruba dvě hodiny, neboť cesta je po včerejším dešti značně kluzká, plná kamenů a bahna. Najíždíme na hlavní silnici, která vede na Alba Julia. Oběd dáváme v nové luxusní restauraci kousek před Albac. V Alba Julia jsme kolem 18.00, tankujeme plné nádrže a jinak z města hned mizíme. Rumunská města se začínají podobat těm našim – na kraji „krásný“ satelit rodinných domků, nákupní stodoly, dopravní špičky. Najíždíme na silnici 67C a kousek před Sugag stavíme stany u řeky. (stav 26 170km, ujeto 216km)

13.6. Ráno je opět bez mráčku, sluníčko pěkně hřeje a my odjíždíme v obvyklém čase. Bohužel prvních cca 30km není nic moc, jede se po rozbité značně prašné asfaltce, kolem je les, výhled žádný. Takhle to trvá až po přehradní hráz elektrárny, kde dáváme první pauzu. Mluvíme s technikem, který umí obstojně anglicky a jeho důležitý kolega hlídač nás upozorňuje na zákaz fotografování.

Pokračujeme dál, cesta už není tak prašná a i výhledy do okolí se začínají lepšit. U další přehradní nádrže nás dostihuje dešťová přeháňka, a protože je čas oběda, zastavujeme u místní restaurace. Uvnitř už jsou dva němečtí cyklisté, popíjející kafe a čekající až se déšť přežene. Chceme si objednat jídlo, ale bohužel dneska nevaří. Po chvilce ale přichází majitel a nabízí polévku (csorbu), kterou konzumují u vedlejšího stolu s rozvětvenou rodinou. Za chvíli je už před každým z nás miska s kouřící se polévkou a šálek nezbytné smetany. Déšť mezitím přestává a potom co Jirka_L sveze neodbytného majitele na Pegu, nám již nic nebrání pokračovat v cestě. Asfalt později mizí a pokračuje se po lesních cestách, nikde nikdo, jen párkrát se míjíme s Dacií a jednou dokonce s Ford Fokusem ……. . Na závěr přichází klesání do údolí v kterém je křižovatka okolních cest, asi bývalý pionýrský tábor a pár chatiček s restaurací. Zde se setkáváme s partou tří českých motorkářů na BMW. Docela překvápko, když v jednom z nich poznávám Standu ze Zbirohu, s kterým jsme jeli Itálii v r. 2005. Jsou v Rumunsku asi třetí den, plánovali čtrnáct dní, jenže teď čekají na dodávku z Čech, neboť jeden z nich to včera položil na silnici. Má vykloubené rameno, je sedřený a motorka má jednu hlavu válce poškozenou. Může však být rád, že ho domů nevezli v penále. My se ubytováváme v nedalekém lesíku u řeky, kde stavíme stany.

Po nezbytné očistě v řece – „nejteplejší“ za celou dobu (jsme totiž stále dost vysoko, cca 1500m.n.m.) razíme do občerstvovny. Samozřejmě že přicházejí i „Bavoráci“ a tak je o veselý večer postaráno. Zpáteční cesta lesem ke stanům v absolutní tmě je úspěšná jen díky Liteří prozíravosti vzít sebou čelovku …. . (stav 26250km, ujeto 80km)

14.6. Ráno je trochu pošmourno, ale neprší. Vyrážíme kolem desáté, jede s námi Standa, zbylá dvojice BMW čeká na dodávku z Čech, která je už na cestě. Jedeme po pěkné asfaltce a kocháme se výhledy po okolí.

Sjíždíme dolů do údolí do Voienessa a pokračujeme do Brezei. Zde jsme měli pokračovat východním směrem a napojit se na Fagarašskou magistrálu od jihu. Jenže na začátku Rumunska jsme se potkali se Slovákem na V-Stromu, který nám říkal, že tunel pod vrcholem Fagaraše je ještě uzavřený. Nechceme riskovat, že se budeme muset vracet a stáčíme se tedy na sever k hlavnímu tahu ze Sibiu. V Brezei dáváme ještě v motorestu oběd a tankujeme. Při odjezdu od benzínky zjišťuji, že mi přestal jít tachometr. Stále je pěkné počasí a tak nám nic nebrání projet si Fagarašskou magistrálu. Kolem půl šesté jsme na vrcholku Fagaraše a zjišťujeme, že tunel je již otevřený – škoda, jižní část je prý ještě hezčí, tak snad někdy příště. Na vrcholku se setkáváme s Čechy cestujícími po Rumunsku v terénním ARU, a s dvěma německými motorkáři na čoprech. Blíží se večer, tak otáčíme k sjezdu zpět do údolí, kde po odbočení na lesní cestu stavíme stany opět u řeky, v které provádíme očistu. (stav 26460km, ujeto 210km)

15.6. Ráno po sbalení se loučíme s Radimem a Lenkou, kteří budou pokračovat na Brasov a dále k moři do Černé Hory neboť mají ještě týden dovolené před sebou. Ještě krátce zastavujeme ve vesnici, a v potravinách kupujeme místní pětihvězdičkový koňak. Poté již najíždíme na hlavní tah a točíme na západ směr Sibiu, Sebes, Deva a Arad. Asi 80km před Aradem tankujeme a v blízké restauraci si zároveň dáváme poslední rumunské jídlo. Celý hlavní tah na Arad je hustý provoz, zejména kamionů. Kolem 16.30 jsme na hranicích a bez problémů je překračujeme. Na hranicích se také potkáváme s českou dodávkou, která veze poškozené BMW a druhý Bavorák jede po ose s nimi. Kousek za hranicemi se nám ztrácí Standa, ale moc to neřešíme, zřejmě jede s ostatními BMW. Celý den je šílené dusno, vypadá to na bouřku, ale nakonec neprší. Projíždíme Szeged a pokračujeme po okreskách směrem na Szekesfehervár. Večeři si dáváme z vlastních zásob a zde Jirkovi_L docela závidím jeho příruční židličku. Původní záměr přejet celé Maďarsko se nedaří a tak kolem 21 hodiny hledáme příhodné místo na přespání. Nakonec ho nacházíme u polní cesty po odbočení z okresky. Místo se ukazuje pro přenocování docela vhodné až na značné množství komárů, kteří asi minimálně týden nic nejedly, takže se na nás s potěšením vrhají. Jediná záchrana je co nejdřív zalézt do stanu a ty co tam pronikly se snažit vymlátit. (stav 27020km, ujeto 560km)

16.6. Ráno se daří poměrně časný odjezd a to v osm hodin. Kolem 10.00 překračujeme hranice v Komárně. Dáváme si menší svačinku a poté se dělíme. Jirka_L ještě pokračuje směrem na sever, kdežto mě čeká cesta rovnou domů. Ve 12 hodin jsem na kraji Bratislavy, kde je však dopravní kolaps. Z Bratislavy vyjíždím po cca půl hodině popojíždění a po dálnici přijíždím kolem 13.45 do Brna. Pokračuji po dálnici až k odbočce na Havlíčkův Brod a odtud již po staré na Čáslav, Kolín a v 17.00 jsem v Sadské. (stav 27520km, ujeto 500km)

Závěr:

Celkem ujeto 2513km, spotřebováno 123l benzínu, průměrná spotřeba 4,9l/100km

1RON byl přibližně 9Kč, (100Eur=310RON)

Průměrná cena benzínu v Rumunsku 3,45RON

Jídlo v luxusní restauraci cca 20RON, v běžné cca 13RON

Ubytování v chatce na Pádiši 25RON/osobu

Závady – pouze přetržený náhon tachometru dole u kola

Jirka_Sadská , 11.2.2008

Další fotky z této expedice najdete galerii. a Jirka Litera dodal přehlednou prezentaci .