Čas plynul a na začátku prázdnin ještě nebylo rozhodnuto, jestli vůbec pojedeme. Takže nakonec probíhala příprava na cestu na poslední chvíli. Den odjezdu byl stanoven na neděli 12.8.. Pegásko dostalo na cestu novou přední pneu (na původní najeto 28 000km) a řádně nabaleni jsme vyrazili za krásami tzv. Smaragdového ostrovu neboli Irska.

Počasí ten den nic moc, takže nepromoky jsme prvně oblékali po ujetí 3km na kraji Sadské a sundávali až za Plzní. Pro přesun do přístavu Calais ve Francii byla zvolena „zábavná“ cesta po dálnici – Praha, Plzeň, Rozvadov, Norimberk, Frankfurt. Kousek za Frankfurtem jsme po nedlouhém hledání našli kemp v Limburku (15Eur). Kemp pěkný, solidně vybavený, samý karavan na stálo a nad ním dálniční most. Jak tam můžou ty Němci trávit dovolenou ????? (stav 28 854km, ujeto 630km).

13.8. Po nočním deštíčku vyrážíme dál směrem na Bonn, Aachen, Brusel, Dunkerque a v 16.45 jsme v Calais. Rychle zjišťujeme ceny trajektů a vybíráme P&O Feries, která nás převeze do Doveru za 63Eur.

Z Calais odrážíme v 18.20 za sluníčka a v Doveru jsme v 20.00 což je 19.00 místního času. Po malém zdržení způsobeném „milou“ imigrační úřednicí, která zpovídá Petru, vyjíždíme z přístavu. Nezaváhám a beru to na kruháči doleva. Dle rady anglického motorkáře nacházíme přenocování v kempu ve Foolkestone za „pouhých“ 20GBP. Osazenstvo kempu tvoří většinou Britové, kteří nám půjčují gumovou paličku na kolíky u stanu (lépe to snad šlo rukou) a nabízejí velký vařič, který s díky odmítáme, VAR se přeci nenechá zahanbit …. ( stav 29 370km, ujeto 516km).

14.8. Ráno najíždíme na dálnici na Londýn, jedeme na Maidstone a vjíždíme na londýnský okruh. Po včerejším slunečném počasí se zatahuje a drobně mrholí, takže jedeme v nepromocích. Jedeme přes Guilford na Winchester a Salisbury. Zde po krátkém bloudění přijíždíme cca v 16.00 k Stonehenge. Díky nenechavosti lidí si je ale prohlížíte ze vzdálenosti pěti metrů, působí to hodně neosobně.
Po prohlídce vyrážíme směrem na Bristol, kde pro změnu praží sluníčko a je odpolední dopravní špička. Nemíním se pařit v nepromoku, což se později ukáže jako zásadní chyba ….. . Po úspěšném vyjetí z Bristolu přejíždíme po 3km dlouhém mostě přes Bristol Channel (pro moto zdarma) a po dálnici míříme na Newport. Od západu se dosti rychle přibližuje černý „mráček“ a ve chvíli kdy se nelze nikde schovat začne slejvák. V končícím dešti dojíždíme do náhodně nalezeného kempu na kraji města Cardiff. Kemp je super vybavený, všude anglický trávník a stojí 10GBP.

Po postavení stanu, vylití vody z bot (Petra je v pohodě protože si nepromoky nechala) a večeři, začíná téměř hodinová procedura sušení bot vysoušečem na vlasy v umývárce ……. (stav 29 780km, ujeto 410km).




15.8. Ráno je pošmourné a stan balíme za deště. Do přístavu Fishguard zbývá 200km po okresce s dosti silným provozem. Pokud nestihneme loď v 14.15, tak další jede až za čtyři hodiny. Jedu co to jde „a srdce dovolí“, takže nakonec loď stíháme a najíždíme do ní jako poslední a v 15.00 opouštíme Anglii. Čeká nás čtyřhodinová plavba přes Svatojiřský kanál. Svítí sluníčko, na lodi vyhrává kapela irské songy, moře je vcelku klidné (příď lodi se pohybuje v rozmezí cca 4m nahoru a dolů), popíjíme horkou čokoládu a je nám fajn.

V 19.00 jsme v Rosslare a vjíždíme do Irska, které nás vítá sluníčkem a teplotou 21°C. Po natankování (benzín stojí stejně jako u nás nebo i méně) zajíždíme do předem naplánovaného kempu Margareta na okraji Rosslare. (stav 29 979km, ujeto 200km)

16.8. Ráno se v kempové kuchyni seznamujeme se starším Irem, který nám dává tipy na zajímavá místa v Irsku. Po zaplacení 14Euráčů za kemp vyrážíme po N25 směrem na Wexford. První zastávkou je Jonstowns Castle s krásnou zahradou. Následuje Irish National Heritage Museum ve Wexfordu. Zde je názorně zobrazena celá historie Irska od nejstarších dob přes keltské a vikingské období.


Po obědě odjíždíme po N25 dále do Waterfordu, který si zběžně prohlédnem, dokoupíme nějaké zásoby a protože nás město moc nenadchlo, míříme po N24 na Clonmel, Cahir v kterém odbočujeme na sever a po N8 přijíždíme do Cashelu. Zde se nachází jedna z největších a nejznámějších katedrál v Irsku – Rock of Cashel, kde se, (jako u většiny irských klášterů) nachází i hřbitov.

Katedrála se nachází ve stádiu oprav (je otázkou jak rychle budou opravy postupovat) a samotné městečko stojí také za zhlédnutí. Je už k večeru a tak po prohlídce vyrážíme po N74 do Tipperary a z něj na jih do oblasti Glen of Aherlow, což je pás pohoří (na irské poměry ….), zde nacházíme pěkný kemp (16 Eur, celý den skoro bez deště, stav 30 200km, ujeto cca 220km).

17.8. Vyrážíme po 513 na Mitchelstown a dále po N8 do Corku. N8 se cca 20km před Corkem rozšiřuje na jeden z mála úseků dálnic v Irsku (2Eura). Plán prohlédnout si Cork vzhledem k dopravní špičce zavrhujeme a jedeme na hrad Blarney, který stojí na severozápadním okraji Corku. Na hradě se nachází „ kouzelný kámen “, ten kdo ho políbí prý získá štěstí a výřečnost (za druhé světové války zde byl W. Churchill). Kolem hradu jsou rozmístěny přírodní zahrady s množstvím kamenných úkazů.

Po asi hodinovém bloudění v Corku nakonec najíždíme na N71, která vede na jih do městečka Clonakilty. Bohužel po pěkném počasí dopoledne začíná poprchávat a to vydrží až do večera. Clonakilty je malé typické irské městečko s krásným kostelem, spoustou barevných obchůdků a klasických pubů. Po jeho prohlídce pokračujeme dál po N71. Odbočujeme k Drombeg Stone Cirkle, což je taková zdrobnělina Stonehenge, ale na tu už si sáhnout můžete. Je už k večeru, tak pokračujeme za drobného mrholení a husté mlhy do Bantry. Konečně v 20.30 nacházíme kemp a stavíme stan. (stav 30 440km, ujeto 240km)

18.8. Ráno je zataženo, ale neprší. Pomáháme italskému sousedovi s výjezdem jeho Alfy z mokrého trávníku a za sluníčka odjíždíme dál po N71 do Kenmare. Zde odbočujeme na Ring of Kerry (N72) což je okruh při pobřeží kolem celého poloostrova Iveragh. Zpočátku není nic moc vidět, teprve později se začnou otevírat výhledy na moře a pohoří uprostřed poloostrova. Bohužel zesiluje v Irsku všudypřítomný vítr, takže při jedné zastávce na foto musíme oba držet Pego, aby ho vítr neshodil. Na špičce poloostrova kde se silnice stáčí z jihozápadního směru na severní, vítr dosahuje maximální síly, řadím za jedna, abych ho vůbec překonal. Po krátké zastávce v pobřežním městečku Cahersiveen dojíždíme po západním pobřeží poloostrova do kempu Flesk (19Eur) v Killarney. Stavíme stan, v kempové kuchyni vegetíme při večeři s pěšáky z okolních stanů (stav 30660km ujeto 220km).

19.8. Dnes je odpočinkový den – vyrážíme na pěší túru po NP Killarney. NP je tvořen třemi jezery a pohořím, které je obklopuje. My děláme okruh kolem prostředního jezera Muckross, kde je klášter a Muckross House což je rozsáhlé sídlo majitele. Celý okruh čítá cca 20km.

Po návratu z túry se zájmem pozorujeme holandského souseda, který dorazil na GoldWingu a kromě obrovského stanu má sebou mimo jiného i velké rozkládací židličky, které bývá problém nacpat i do auta. Navečer vyrážíme do města na prohlídku. Killarney je asi nejnavštěvovanější místo v Irsku a z toho také pramení dokonalá komerce, což nás nijak nenadchlo. Po delší době nacházíme přijatelnější restauraci což znamená že jídlo nestojí od 18Eur pro jednoho, ale pro oba …..(jak je v tom Německu levně ……). Nakonec zaplouváme do jednoho z nepřeberného množství typických pubů. Dáváme si klasiku – já Guinness a Petra Baileys. V pubu je skvělá atmosféra, prakticky zde nejsou samotné stoly, ale sedí se u dlouhého barového pultu a hlavně se zde NEKOUŘÍ.

20.8. Odjíždíme klasicky v 9.30 z Killarney na sever po N22 do Tralee a dále po N69 přes Listowel do Tarbertu. Zde pomocí trajektu překonáváme záliv River Shannon a po N67 jedeme stále na sever. Už od rána je na Irsko netypicky slunečné počasí a i vítr je vcelku mírný a tímto dnem pro nás také zcela mizí věc zvaná nepromoky. Konečně v 13.00 jsme na parkovišti u Cliffs of Moher (Mohérové útesy).

Je neskutečné počasí, které je tady asi tak jednou do roka, kdy místní fotografové pořizují záběry pro cestovky a na pohledy. Mohérové útesy je několik kilometrů dlouhý pás pobřeží strmě padající do moře, porostlý svěže zelenou trávou, místy s bizarními kamennými útvary, které vytvořil Atlantik. Západně je již jen oceán a za ním Amerika, zážitek na celý život ………. Na parkovišti ještě trochu poklábosíme s dvěma italskýma motorkářema – chlubím se jim nálepkou ze srazu v Pompone, neboť jsou někde od Benátek a tenhle sraz znají. Najíždíme zpátky na N67 a po chvíli odbočujeme na místní silničku směrem na východ k dolmenu Poulnabrone. Ten nakonec po trošce hledání nacházíme. Je to jeden z nejznámějších dolmenů v Irsku a nachází se v místě, kde příroda vytvořila v kamenném povrchu nekonečné množství kanálků.

Po prohlídce najíždíme zpět na N67 a jedeme dále na sever až u Oranmore najíždíme na N6 a točíme dále na západ. Přijíždíme do Galway, což je pobřežní město s krásným přístavem a parkem kde si lidé užívají krásného počasí, centrum je ale typická evropská metropole. Dokupujeme nějaké zásoby (pro představu 2 chleby, 3 rohlíky, jogurt, 2 jablka, máslo, klobása, sýr Lučina – 10Eur) a na konci města při silnici R336 nacházíme kemp (celkem drahý 19Eur a ještě platba za sprchu zvlášť, navíc v Galway není pitná voda). Seznamujeme se zde se starším chlapíkem, který nám vysvětluje že „lovely beach“ je 4km daleko a hned se ochotně nabízí, že nás tam odveze. Je už sice osm večer, ale být v Irsku a nevykoupat se v Atlantiku, tak to snad ani nejde! Přestože ve vodě jsou jenom dvě děti v neoprénu, neváhám a lezu do vody. Ačkoliv jsem z domova zvyklý chodit se koupat poměrně dlouho do podzimu, tady to jsou docela „žiletky“, odhaduji, že voda má tak maximálně do 17 stupňů. Petra takovou odvahu nemá a smáčí si jen nohy ….. . Vítr sice není nijak silný, ale přesto nám stačí v nestřeženém okamžiku hodit pěknou vlnu na ručník položený na břehu. Po nasbírání pár mušlí se vydáváme na zpáteční cestu do kempu systémem střídavě běh chůze, cesta je ve skutečnosti dlouhá asi jen 2,5km (stav 30 900km, ujeto 240km).

21.8. Ráno nás vítá opět sluníčko a tak po sbalení vyrážíme po R336 dále na západ na poloostrov Connemara. Silnice se po asi 20km stáčí na sever do vnitrozemí, kde křižuje N59. Po té míříme ještě asi 15km západně a potom opět odbočujeme na sever a podél jezera Lough Inagh přijíždíme do Kylemore Abbey( původně zámek, dnes sloužící jako klášter), kvůli kterému jsme zajížděli do NP Connemara. Zámek nás docela zklamal, okolní přenádherná krajina to ale vynahradila.

Zde nastává také obrat v naší cestě, protože Kylemore Abbey je nejzápadnější místo které jsme navštívili, nyní nás čeká už jen cesta na východ. Po R336 najíždíme u Maam Cross na N59 a po ní jedeme zpět do Galway. Dále pokračujeme po N6 přes Loughrea do Ballinasloe, kde odbočíme na R357 a v Shannnonbridge odbočujeme na Clonmacnoise. Bohužel už je zavřeno, tak se vydáváme do nedalekého kempu, který je jeden z nejlepších za celou cestu. Provozuje ho farmářská rodina, je kompletně vybaven (kuchyňka, společenská místnost, sprchy v ceně), je zde pouze asi 6 karavanů a stojí pro nás dva a Pego 6Eur! (stav 31 110km, ujeto 210km)

22.8. Po snídani odjíždíme zpět na Clonmacnoise, což je seskupení různě starých klášterů a nacházejí se zde i tři nejvýznamnější keltské kříže v Irsku.

Kolem poledne vyrážíme směrem na Dublin. Po krátkém bloudění, které nám ale přineslo návštěvu keramické dílny, najíždíme zpět na N6, po které přijíždíme asi ve 14.00 do Dublinu. Po chvíli hledání necháváme Pego zaparkované na chodníku, poté co nás místní skútrista uklidnil odpovědí na dotaz, je-li to zde bezpečné, že mu tady před časem ukradli jeho mašinu …. Prohlédneme si Dublin Castle, Christchurch Cathedral je zavřená, protože se zde něco natáčí a samozřejmě Temple bar. Jinak nás samotný Dublin docela zklamal.



V odpolední dopravní špičce odjíždíme z Dublinu po okruhu M50 a za Bray konečně sjíždíme na R117 a po pár kilometrech na R755. Po té dojíždíme k večeru do kempu v Roundwood. Je to náš předposlední večer v Irsku, tak jdeme na obhlídku městečka (spíše vesnice) a zapadáme do jednoho z řady klasických pubů, kde si dáváme naši klasiku. Celý den bylo krásně a i teď večer je teplo, je znát že jsme na východním pobřeží (stav 31 300km, ujeto 190km).


23.8. Ráno po sbalení vyrážíme do údolí Glendalough, které si v 6. stol.n.l. vybral patron Irska sv. Kevin, a založil zde klášter. Nachází se zde také jezero Upper Lake kde sv. Kevin meditoval. Po R755 pokračujeme dále na jih. Najíždíme na R752 po které přijíždíme do Arklow. Zde najíždíme na N11 která nás dovede do Wexfordu. Máme čas, tak si prohlížíme město, přístav, kupujeme poslední drobnosti. Poté vyrážíme do Rosslare, kde si kupujeme lístky na zítřejší ranní trajekt a jedeme do kempu Margareta. Dorážíme právě včas, protože chvíli po nás přijíždí horda anglických motorkářů. Večer si lebedíme v kempové kuchyni a bilancujeme. (stav 31 455km, ujeto 155km)

24.8. Ráno vstáváme v 5.30, abychom stihli loď. Nakonec stíháme i snídani. Moc jsme se ale nevyspali, protože motorkáři z Anglie chrápali tak že motorová pila je proti nim ticháček …. Po nalodění se těšíme na horkou čokoládu a irskou kapelu, ale ta bohužel nehraje. Ve Fishguardu si na nábřeží dáváme oběd.


Poté nonstop pokračujeme do kempu u Cardiff, kde jsme spali při cestě do Irska. Protože je ještě brzy (16.00) tak se rozhodneme pokračovat dále. Jedeme přes Bristol a dále po dálnici M4 vedoucí do Londýna do Swindonu. Zde odbočíme na 420 do Oxfordu. Po kratším hledání nacházíme kemp přímo v Oxfordu, ale šéf nás vyhání se slovy, že je plno, neboť v Anglii je jakýsi prodloužený víkend a všichni jedou s rodinkami a karavany na piknik do kempů. Takže značně potěšeni vyjíždíme za Oxford a vyhlížíme místo na mezi vhodné pro stan, což je docela náročné, neboť všechny pozemky jsou většinou oploceny. Nakonec nacházíme veliký kemp v nedaleké vesnici, plný piknikujících rodinek. Je tak velký, že nám trvá čtvrt hodiny, než najdeme místo, které nám paní recepční přiklepla. (stav 31 820km, ujeto 365km)

25.8. Ráno vyrážíme zpět do Oxfordu na prohlídku. Pego parkuji v centru na placeném parkovišti a razíme na prohlídku. V Oxfordu je tolik památek, že na prohlídku by bylo potřeba několikanásobně víc času, než který máme my. Nejdříve míříme do Christ Church College. Zde samozřejmě nemůžeme vynechat The Hall - jídelnu kde se natáčel Harry Potter, velkolepou katedrálu a zahradu.

Poté procházíme centrum, které je plné dalších katedrál, kolejí a knihoven a také typických telefonních budek.

Poté co si dáme oběd v jednom z fastfoodů nás čeká už jen cesta do Doveru. Takže z Oxfordu vyrážíme po dálnici M40 na Londýn. Ten míjíme po vnějším okruhu M25 (u letiště Heathrow má 6 pruhů v každém směru) a po M20 dorážíme v 18.30 do Doveru. Kupujeme lístky na trajekt a zanedlouho do něj najíždíme a v 19.20 odrážíme od břehů Anglie. Zabíráme místo v kajutě na přídi, takže máme pěkný výhled a v 20.40 jsme v Calais. Čas se posouvá o hodinu dopředu a začíná se stmívat. Kousek za Calais sjíždím z dálnice a mířím na Oya-Plage, kde konečně nacházíme kemp. Po kratší domluvě s paní recepční (Francouzi umí jen francouzsky, anglicky ne, a když spustíte německy tak můžete čekat, že vás něčím majznou …..) stavíme stan a pak nás čeká ještě překvapení v podobě společných umýváren pro dámy a pány ……. . (stav 32 124km, ujeto 304km)

26.8. Po snídani a sbalení vyrážíme zpátky do blízké vesnice, kde jsem včera viděl benzinku. Nutně potřebuji natankovat, jenže je neděle a jsme ve Francii, což znamená že nikdo nedělá (šťastní to lidé a ne jak ty český otroci …). Nakonec nacházíme benzinku - automat na karty. Pak už najíždíme zpátky na dálnici a valíme to na Dunkerque, Gent, Brusel, Aachen, Bonn a kolem páté jsme v Limburku. Chvíli se rozhodujeme jestli pojedeme dále, ale nakonec vítězí jistota a zajíždíme do nám už známého kempu pod mostem. Po postavení stanu vyrážíme na obhlídku města a i zde je na co koukat. (stav 32 600km, ujeto 476km)

27.8. Vyrážíme krátce po deváté což je na nás docela úspěch. Poměrně dobře projíždíme kolem Frankfurtu a pokračujeme stále po A3 na Wurzburg, Norimberk. Z Norimberku po A6 do Ambergu, z něj kousek po okresce na A93. Předtím než odbočíme na A6 vedoucí na Rozvadov, tak se ještě stavujeme v Aldině a dáváme krátké občerstvení. V 15.45 jsme na Rozvadově, po krátké prohlídce pasů ještě z radosti při odjezdu zahraji celníkům sonátu mými Arrows …. Za cca dvě hodinky jsme v Praze, kde se ještě stavujeme na Čerňáku – musím si koupit nové Supermoto. No a v 18.30 dorážíme domů. (stav 33 257km, ujeto 657km)

Závěr:
Celkem ujeto 5 033km, celkem spotřebováno 279l benzínu,
průměrná spotřeba za celou trasu 5,55l/100km
Cena benzínu ve Velké Británii – průměrně 0,999GBP
Cena benzínu v Irsku – průměrně 1,17Eur
Ceny kempů (stan, dvě osoby, moto) – Velká Británie – 10 až 20GBP
Irsko – 6 až 19Eur(někde ještě 1Eur/ sprcha)
Vybavení a úroveň kempů v GB minimálně stejná jako v Německu, spíše ještě lepší, v Irsku minimálně jako u nás, spíše lepší.
Ceny potravin v Irsku – minimálně 2x tolik co u nás (před cenovou úpravou k 1.1.08), ve Velké Británii ještě o něco dražší. Pivo v průměru 3 - 4Eur.
Trajekty – Calais – Dover - 63Eur
Fishguard – Rosslare – 52GBP
Rosslare – Fishguard – 66Eur
Dover – Calais – 45GBP
Celkové náklady na cestu cca 30 000Kč.
Stav silnic v Irsku lepší než u nás, pouze v oblasti Ring of Kerry značně zvlněný povrch. Pegaso absolvovalo celou trasu bez jediného problému, spotřeba oleje prakticky neměřitelná, pouze pravidelně po cca 500km mazán řetěz, pneu za celou trasu nedohušťovány.

Co říci závěrem – Irsko je drsná země, kolikrát jsem jí za oblékání nepromoků a stavění stanu za deště proklínal, přesto je krásná a nelituji těch kilometrů strávených v sedle.

Další fotky z této expedice.